Koupím trávu, zn.: legálně                                                                (Lidové noviny - 16.9.2011)


Koupím trávu, zn.: legálně!
Moje sestra má zhoubnou nemoc, na kterou medicína nemá lék. Závěrečné stádium se přibližuje a její jediná prosba zní: sežeň mi marihuanu,
abych si mohla trochu ulevit, až se přiblíží konec mých dnů. Jsem žena činu, a tak se snažím nebrečet, ale konat, i když vše, co se dalo, už jsme
vyzkoušely. Odchází-li vám blízká duše, udělali byste cokoli. Upsali byste se ďáblu, abyste jí pomohli, protože nejhorší ze všeho je bezmoc.
Sežeň mi marihuanu, říká sestra, abych se nemusela ploužit po ulicích a mezi kolemjdoucími a turisty hledat drogového dealera nebo asijského
pěstitele. Zasadit, vypěstovat, sklidit a usušit - nic z toho už sestra bohužel nestihne. A tak se snažím, protože to je koneckonců to jediné, co pro
ni teď můžu udělat.

Proč pomoc znamená rozpor se zákonem
Moje osobní zkušenosti s trávou jsou minimální - jedna vykouřená cigareta s nulovým účinkem. Přesto bych marihuanu patrně sehnat uměla.
Když si dáte práce, zjevně je v tržním prostředí k mání cokoli - od tanků, přes úplatné politiky, proradné ženy a nájemné vrahy až po trávu k
jídlu, kouření, inhalaci nebo jen jako výplň do polštářů. A tak přemýšlím, zda mám požádat některého z klientů, které jsem kdysi hájila, či
policistů, s nimiž jsem spolupracovala. Možná by má dospívající dcera lépe než já věděla, kde kvalitní materiál sehnat. To je výchova, řeknete,
matka posílající svou dceru na scestí. S povzdechem si uvědomím, že máte pravdu, a dítko napomáhající trestné činnosti radši zavrhuji. Na
spojnici od dodavatele k mé sestře se však vyskytují dva horší problémy, které sebevětším odhodláním nepřekonám. Prvním je 15 gramů, resp.
5 rostlin, což je maximální množství, které mohu mít pro svou potřebu. Při jejich překročení jednám protiprávně a hrozí mi policie, zatčení,
ostuda a kriminál. Odpovíte - tvoje chyba, a budete mít pravdu. To já jsem zaváděla nový trestní zákoník do života, já jsem kdysi mé vládě
předkládala vládní nařízení, které od 1. ledna 1010 určilo maximální množství drogy pro osobní potřebu. Jaká ironie, říkám si dnes, zejména při
pohledu na jiné, šťastnější, protože legální drogy - alkohol, cigarety nebo čokoládu, které zákon povoluje, ba dokonce inkasuje podíl z drogové
výroby a distribuce z ciziny s dovážkou až do poslední vesničky v pohraničí. Ironie a dvojí výčitka, protože o legalizaci marihuany jsem si už tehdy
myslela totéž co dnes, ba dokonce jsem tuto možnost vládě jednou přednesla. Pravda - jen jednou a poněkud něžně, a sklidila okamžitý
nesouhlas ze strany ministerstva vnitra, policie i odborníků věnujících se drogám. Zbabělost, řeknete si, a opět budete mít pravdu. Tehdy jsem si
totiž myslela, že osobní názor ministra je míň než tendence, tlak, plán a obecná očekávání.

Volný pohyb zboží a nepřekonatelná hranice
Takže prvním problémem je množství, a jedna cigareta mé sestře nejspíš nepomůže. Druhý problém je ještě horší - sestra žije v Itálii, a i
kdybych svou duši zaprodala ďáblu, tajně nakoupenou trávu přes hranici nedostanu. Můžu ji poslat v balíku, ale na celnici ji nejspíš vyčmuchají.
Při mém štěstí mě zastaví v autě na hranici a odbavit ji v kufru do letadla si stejně netroufnu. Už vidím bulvární titulky v některých médiích -
„Bývalá ministryně pašuje přes hranice drogy“ nebo „Zásahová jednotka opět aktivně konala na letišti.“ Zjišťuji, že volný pohyb zboží a osob v
europrostoru má přece jen své hranice.

Není čas na závislost
Co na tom, že tráva pomáhá víc než cokoli jiného, a nic neprokazuje, že je návyková? I když bez mučení přiznám, že závislost mé sestry je tím
posledním, čím bych se dnes trápila. Pořád je lepší žít se závislostí, než být nezávislá, ale bez života.
Snad se blýská na lepší časy a legalizace už možná klepe na dveře. Milá vládo, z vlastní zkušenosti vím, že ve vašich křeslech není lehké sedět a
mít vlastní názor je věc značné odvahy. Vážení zákonodárci, i vám já rozumím a v tuto chvíli prosím - přestaňte zbaběle uhýbat a couvat, jak
jsem kdysi couvla já. Nejen mé sestře tikají hodiny a čas se krátí. Ať nemusím páchat trestnou činnost a být lapena na hranicích s lékem, který
pomáhá. Zkuste se přestat bát. Třeba pro mou sestru ještě není pozdě.

Daniela Kovářová, advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti