Střídavá péče jako skvělé téma ke zviditelnění                                                (Lidové noviny  - 23.2.2011)

Hodně se teď mluví o střídavé péči. Stačí se přečíst titulky dnešních zpráv a člověk (zvláště pokud pobývá jako já dočasně v zahraničí) hned ví, na čem je: „Válka o jedno slovo v zákoně!“, „Nařizovat střídavou péči není správné“, „Střídavá péče bude častější“, ale taky „Zahořklé feministky střídavou péči odmítají“.
Musím se usmát. Že návrh předkládá poslanec, který se v minulosti o rodinné právo nezajímal, mě nepřekvapuje - po vzrušené debatě, kterou přinesly „mé“ tabulky výživného, nejspíš pochopil, že rodinné téma je dobré téma k získání mediálních bodů. Že návrh podporuje ministr jeho strany, udivuje ještě méně. Že se debaty zúčastňují zejména ženy, odborníka nepřekvapí, protože mužů specializujících se na tuto nevýdělečnou a z pohledu ostatních veleoborů práva nezajímavou popelku aby lupou pohledal. Nedivím se ani tomu, že ony ženy jsou nazvány feministkami a uráženy, ačkoli se nedopustily ničeho jiného, než odlišného názoru.
Stačí vidět ty dva v ringu
V nastalé debatě plné vášní - neboť každý je rodičem, a tak se považuje za odborníka - zcela zapadá, že nikdo výhodnost střídavé péče ve skutečnosti nepopírá. Sama budu nadšená, pokud bude její využití častější a věřím, že i mediace může střídavé péče napomoci. Je výborným řešením pro moudré rodiče, osvícené rozcházející se manžele a vyrovnané děti. Po dvacetileté praxi v rodinném právu a poté, co jsem opakovaně u soudu viděla rozběsněné rváče neschopné se pozdravit a projít kolem sebe bez vzájemného nebo jednostranného plivání jedovatých slin, volám jednoznačně: střídavou péči jen tehdy, jsou-li oba rodiče schopni se na ni dohodnout.
Už jen styk rodiče s dětmi je „střední školou komunikace“, a pokud jí rodiče nejsou schopni pochopit a vystudovat, je nejen zbytečné je k „univerzitě“ střídavé péče nutit, ba dokonce to považuji za škodlivé. Takovou školu nebudou schopni vystudovat, naopak budou dalšími hádkami a nedorozuměními ničit sebe a zejména dítě.
Přála bych každému, kdo chce nařizovat povinnou střídavou péči, aby na vlastní oči viděl dítě, jemuž stvořitelé způsobili syndrom zavrženého rodiče, které má noční děsy, pomočuje se a do života si trvale ponese následky na duši. Vlastně nepřála, ač by to všichni ti teoretičtí spasitelé potřebovali. Protože nic na světě není smutnějšího.

      JUDr. Daniela Kovářová
     
advokátka specializující se na rodinné právo a bývalá ministryně spravedlnosti