Proč dnes otevírat problematiku výživného



       1. Co bylo na počátku

Děti vznikají v okamžicích největšího štěstí. Ať je v ten okamžik plánujeme či nikoli, jsou naším pokračováním a budoucností. A pro mnohé z nás i
předmětem úvah, zamyšlení, legislativních návrhů, právních předpisů či odborné literatury. Z okamžiků štěstí se stávají objektem zkoumání či pokusů a
omylů. To poslední bohužel, protože polovina manželství i nesezdaných partnerství se rozvádí a rozchází.

Jsem žena, manželka, matka a kdysi jsem byla rozvodovou advokátkou. Někteří kolegové na mou specializaci hleděli přezíravě; pohrdajíce procesní
jednoduchostí opatrovnického řízení i jeho malou lukrativností věnovali se obchodnímu či jinému právu. Netroufám si srovnávat složitost rodinného práva
s autorským či problematikou náhrady škod, skutečností však zůstává, že běžný občan se jen výjimečně setká s posledně zmíněnými typy řízení a jen
výjimečně kvůli nim vyhledává soudní ochranu. Naopak téměř každý člověk se ožení, vdá, má děti, sourozence, rodiče. Je tedy subjektem rodinného
práva. A rozvádí-li se či rozchází každé druhé partnerství či manželství, pak polovina občanů této země se dříve nebo později setká s problematikou
výživného. Tato oblast, nejednotná soudní praxe a malá předvídatelnost a očekávatelnost soudního rozhodnutí spolu s častými stížnostmi a dotazy, které
občané adresují ministerstvu spravedlnosti či přímo k rukám ministra, mě vedle mých dvacetiletých zkušeností z advokátní praxe i osobních zkušeností z
rodiny vedly k tomu, že jsem po svém nástupu do ministerské funkce v květnu loňského roku tuto problematiku učinila jedním ze svých programových
témat.

Spletitost rodinně právní problematiky si dozajista uvědomuje i vláda, která se zabývala problematikou rodiny v minulosti opakovaně, například 19.
listopadu 2008, kdy schválila svým usnesením č. 1415 Národní koncepci podpory rodin s dětmi. V této koncepci byla mimo jiné Ministerstvu
spravedlnosti stanovena povinnost přijmout přesná pravidla pro rozhodování soudu o stanovení výživného na nezletilé děti. Problematiku rodiny
nenechala stranou své pozornosti ani „moje“ vláda, která schválila Souhrnnou zprávu o plnění Národní koncepce podpory rodin s dětmi na svém
zasedání dne 7.6.2010.

        2. Vznik pracovní skupiny

Výše uvedené důvody mě vedly k tomu, že jsem se v létě roku 2009 obrátila na okresní a krajské soudy s žádostí o poskytnutí podkladů a informací o
tom, jakým způsobem k problematice určování výživného na nezletilé děti přistupují, jakými doporučeními či úvahami se řídí, jaké nástroje používají a k
jakým závěrům dospívají. Získané informace byly značné rozdílné, sami opatrovničtí soudci nejednotnost judikatury pociťovali a po sjednocovací
judikatuře volali. Mým druhým krokem proto byla žádost zaslaná předsedkyni Nejvyššího soudu ČR, zda by tento soud nevydal sjednocující stanovisko či
se touto problematikou jakýmkoli způsobem nezabýval. Nejvyšší soud odpověděl na podzim loňského roku, řka, že mu tato problematika nepřísluší, neb v
otázkách výživného není připuštěno dovolání, navíc u vyměřování výživného se jedná převážně o hodnocení skutkového stavu konkrétního případu, a nikoli
o právní posouzení. Ministerstvu však bylo Nejvyšším soudem ČR doporučeno, aby se touto otázkou zabývalo samo a aby ji případně pojalo nejen jako
doporučení vnitrojustiční pro sjednocení  rozhodovací činnosti soudů, ale i jako materiál pro veřejnost.

Nechala jsem si proto zpracovat komparativní studii zahraničních zkušeností a po jejím vyhotovení jsem ustavila pracovní skupinu, v níž zasedli děkanka
Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci prof. Milana Hrušáková, prezident Soudcovské unie a předseda Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou JUDr. Tomáš Lichovník, Zuzana Baudyšová z Nadace Naše dítě, soudkyně a autorka komentářů JUDr. Hana Nová a zaměstnanci
ministerstva spravedlnosti a ministerstva práce a sociálních věcí. Podporu tomuto projektu poskytl také ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka.
Komise ode mě kromě obecného hlavního zadání obdržela také tyto otázky: Mohly by dohodu o výživném schvalovat jiné orgány než soudy - například
orgány sociálně právní ochrany dětí? Má výživné spodní nebo horní hranici? Co otevřít možnost dovolání i pro výživné?

Empirickou podporu pro tento projekt přinesla dr. Hana Nová, která na školení pro opatrovnické soudce pořádaném v Justiční akademii v Kroměříži zadala
svým posluchačům zvláštní test: pro tři děti žijící ve fiktivních rodinách určit výživné. Výsledky byly všeříkající: ve výživném navrhovaném jednotlivými
specialisty byly násobné rozdíly.

        3. Fáze projektu

Za tohoto stavu měla pracovní skupina jasně vytýčené cíle i směry. Předpokládala zpracovávání problematiky v následujících fázích:

Fáze 0 - Přípravná fáze projektu
Fáze 1 - Řešení otázky: jak zjistit odpovídající výši výživného
Fáze 2 - Řešení otázky: z jakého příjmu výživné vyměřovat
Fáze 3 - Řešení otázky: jak výživné vymáhat 

První výsledky a doporučení této skupiny, představené na jednání kulatého stolu v únoru 2010, byly následující:

1. Výživné nemá mít žádnou minimální ani maximální hranici - tzn. nebudeme doporučovat, aby soudy respektovaly minimální úroveň životních
nákladů či potřeb dítěte. Na druhé straně dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, proto ani v případě, kdy příjem rodiče bude
nadstandardní, nebudeme stanovením horní hranice výživné omezovat, neboť bychom tímto způsobem znevýhodňovaly děti z finančně lépe situovaných
rodin. Koneckonců soudní praxe již nyní umožňuje vyšší výživné rozdělit na částku, která je zasílána rodiči majícího dítě v péči, a částku, představující
spoření na vzdělávání, bydlení či jinou budoucnost dítěte.

2. Specializované odvolací senáty u Krajských soudů - u některých soudů existují již dnes. Komise dospěla k závěru, že jejich zavedení na všechny
krajské soudy by měli příznivý vliv na sjednocení soudní judikatury. De lege ferenda lze přemýšlet také o tom, zda by ke sjednocení soudní judikatury
nepřispělo, pokud by o odvolání ve věcech výživného rozhodovaly například jen dva krajské soudy v zemi.

3. Otevřít možnost podávat dovolání v řízení o určení výživného na děti - opět otázka de lege regenda. Je zřejmé, že samotná možnost
podávat dovolání bez návaznosti na další legislativní kroky by jen nepříznivým způsobem zvýšila přetíženost Nejvyššího soudu. Dá se však do budoucna
debatovat o změně systému dovolání, který by například svěřil právo výběru zásadních otázek a rozhodnutí samotnému Nejvyššímu soudu.

4. Tabulky inspirované rakouskou právní úpravou  - ve zjednodušené podobě upravenou na české poměry, se zohledněním spotřebního koše,
průměrných nákladů na dítě a výdajů na domácnost poskytnutých Ministerstvem práce a sociálních věci a Českým statistickým úřadem.

5. Žádná legislativní změna - naopak rozhodnutí bude i nadále v rukou nezávislého soudce, v jehož pravomoci je s patřičným odůvodněním odchýlit se
od doporučujícího materiálu. Legislativní cesta není perspektivní ani ovlivnitelná ministry či pracovní skupinou, proto půjdeme cestou pomocného
(doporučujícího) soudcovského materiálu.

na začátek

        4. Sjednocení výše výživného

Pracovní skupina se po několika měsících činnosti shodla na tom, že na základě rakouské právní úpravy navrhne zjednodušené doporučující tabulky,
kterými rozdělí děti podle věku od narození až po kategorii 18 a více let s tím, že každé věkové kategorii bude odpovídat rozmezí procentuálního rozpětí,
tedy podílu příjmu připadajícího na výživné. Z informací Českého statistického úřadu vyplynulo, že 80% manželství či partnerství vychovává jedno nebo
dvě děti, návrh tedy bude použitelný pro majoritní skupinu rodičů s tím, že „tabulky“ budou mít doporučující charakter, aby každý soudce mohl zvolit
individuální přístup, mohl se od nich odchýlil, odchýlení vysvětlit, event. zohlednit větší počet dětí nebo výjimečnou situaci.

Tabulky opatřené komentářem byly veřejnosti odborné i široké představeny na počátku dubnu a nabídnuty k široké diskusi. Materiál byl dán k
připomínkám všem okresním soudům, vyvěšen na webové stránce Ministerstva spravedlnosti, kde také byla zprovozněna e-mailová adresa, kam mohli
občané zasílám své názory, návrhy, zkušenosti či doporučení.

Výsledkem této nabídky bylo masivní otevření debaty o výživném ve sdělovacích prostředcích i na všech odborných, laických i generových úrovních.
Ministerstvo během jednoho měsíce, v němž byla veřejnosti dána možnost se k materiálu vyjádřit, obdržela kolem osmi set reakcí, životních příběhů i
názorů. Z těchto ohlasů vyplynula další sporná místa celé problematiky, neočekávané dotazy či problémy, na které zákon či právo dosud nepamatuje.
Velmi časté vzrušené reakce také vyvolala otázka výživného u nových partnerů rodičů či jistý spor mezi výživným na děti z prvního a druhého manželství.

Od připomínkových míst - okresních soudů - přicházely souhlasné i odmítavé reakce, přičemž podstatou souhlasných bylo kladné přijetí otevřené debaty,
doporučující charakter i vhodně nastavená rozmezí, podstatou odmítajících pak bylo spíše menšinové přesvědčení soudců, že nepovinnými tabulkami se
nebudou řídit, že každý případ je individuální a že nezohledňuje místní poměry. V diskusi se objevovaly doporučující připomínky, například směrem k
rozšíření počtu věkových kategorii či ke zvýšení procent zejména u nejmenších dětí. Obecně však opatrovničtí soudci vítali otevření debaty k této
problematice.

Ministerstvo spravedlnosti si poté nechalo zpracovat průzkum veřejného mínění, který byl proveden na vzorku 600 respondentů, jejichž složení odpovídalo
demograficky i sociologicky celé společnosti. Z tohoto průzkumu vyplynulo, že více než 90 % respondentů zavedení „tabulek“ podporuje, přičemž část
respondentů byla mínila, že tabulky by neměly být doporučující, ale součástí zákona.

Po proběhlé diskusi a mírné korekci jednotlivých diskusí vypadají výsledné „tabulky“ takto:









na začátek


Tabulky doplňoval textový komentář a celý materiál byl jako doporučující soudcovský materiál rozeslán soudům na počátku května 2010. Materiál mj.
vysvětloval, že procentní rozmezí se vypočítává z čistého příjmu.

        5. Tabulky v praxi

Prakticky okamžitě tabulky začaly fungovat i v praxi, a to následujícím způsobem:

a)orgány sociálně právní ochrany dětí byly poprvé schopny orientačně určit běžné výživné z informací o věku dítěte a příjmu rodičů
b)rodiče začali být schopni ve větší míře dospět k dohodě
c)advokáti a právní zástupci přestali vést rodiče k tomu, aby navrhované či požadované výživné uměle snižovali v obavě, že jej soud zvýší, či nadsazovali
v očekávání, že jej soud sníží
d)soudci dostali do ruky nástroj pomáhající jim k dohodě mezi rodiči v průběhu soudního řízení
e)státní zástupci jsou nyní schopni stanovit běžné výživné pro účely trestního stíhání neplnění vyživovací povinnosti v případech, kdy není k dispozici
pravomocné soudní rozhodnutí či dohoda rodičů

Prakticky okamžitě také soudy zaznamenali větší počet rodičů, kteří společně přicházeli k soudu již domluveni na výši výživného.

Projekt předpokládá, že bychom nyní ponechali přibližně rok tabulky působit v praxi a poté by Ministerstvo spravedlnosti působení materiálu vyhodnotilo a
tabulky, rozmezí či počet věkových skupin případně korigovalo.

Odborná právnická veřejnost na celý projekt také velmi aktivně zareagovala, neboť opatrovničtí soudci velmi přivítali možnost výměny zkušeností a
názorů i konferencí nebo školení na danou problematiku. Rada Justiční akademie schválila program zabývající se problematikou výživného a dne 15.
listopadu 2010 se uskuteční kulatý stůl, v jehož průběhu budou členové původní ministerské pracovní skupiny prof. Milana Hrušáková, dr. Tomáš Lichovník
a dr. Hana Nová diskutovat s přítomnými opatrovnickými soudci a odborníky aplikujícími rodinné právo o šesti měsících s tabulkami. Také Nejvyšší soud je
dnes přívětivěji nakloněn myšlence vydat ohledně rodinné problematiky stanovisko.

        6. Komplikace se zjišťováním příjmu

Pracovní skupina nezahálela. V červnu svolala další jednání a jeho výstupy představila na semináři konaném 22. června 2010. Semináře se poprvé
zúčastnili vedle opatrovnických soudců a advokátů i zástupci otců, jejichž přítomnost obohatila seminář o nevídané spektrum názorů a pohledů na danou
problematiku. Na semináři se přítomní zabývali zejména otázkami, jak zjišťovat příjem u osob výdělečně činných, zda vůbec a jak zohledňovat leasing
nebo hypotéku, co s nezdaněnými příjmy apod.

Závěry, k nimž pracovní skupina dospěla a s nimiž se ztotožnili i přítomní odborníci, jsou následující:

1. Má-li rodič nezaopatřené děti, je jeho povinností se o ně postarat. Pokud rodič přivede na svět děti, je za ně odpovědný, a je tedy jeho
odpovědností podniknout všechny kroky proto, aby byl schopen je všechny zabezpečit.

2. Výživné má přednost před leasingem a hypotékou. Je tedy v pořádku, když soud jako základ pro výpočet výživného použije všechny příjmy
rodiče ve výši nesnížené o pohledávky, které rodič ve formě leasingových nebo hypotéčních (či jim podobných) splátek hradí. Je totiž na jeho rozhodnutí a
odpovědnosti, zda vezme na svou odpovědnost řádné hrazení těchto závazků, přičemž závazek postarat se o dítě je tím primárním.

3. Dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů, i kdyby rodič neměl reálné příjmy. Vzhledem k tomuto závěru je soud oprávněn zjistit
skutečnou, nikoli tvrzenou životní úroveň rodičů, například místním šetřením v bydlišti rodičů a z vybavení domácnosti rodiče i ze způsobu jeho života je
schopen soud zjistit, jaká je skutečná životní úroveň rodičů, bez ohledu na případnou neexistenci reálných příjmů.

Z jednání expertní skupiny ministerstva spravedlnosti vyplynulo, že není problém zjišťovat příjem jen u osob samostatně výdělečně činných, ale rovněž u
jiných než státních zaměstnanců. Z toho důvodu bychom se nyní měli zamyslet nad takovými otázkami, jako je prolomení mlčenlivosti při určování příjmu,
zavedení trestního postihu, neuvádí-li rodič přesné údaje o svých příjmech, či v rámci větší ochrany dětí ponechat opatrovnická řízení veřejná. Je totiž
paradoxní, že rozhodování ve věcech výchovy a výživy nezletilých dětí je veřejné, ačkoli řízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže poskytuje
dětem, které se dopustily činu jinak trestného, ochranu nesrovnatelně větší než v řízeních podle zákona o rodině.

na začátek

        7. Závěr

Každý z nás je dotčen rodinně právními vztahy, byť ne každému se poštěstí realizovat je bezbolestně. Právo je na světě odedávna proto, aby napravovalo
pokřivené, odpovídalo na otázky a ukazovalo cesty. Rodinné právo se týká každého z nás, proto debaty o jeho realizaci rozechvívají širokou veřejnost,
proto jakékoli změny - ať již plánované nebo realizované - vyvolávají v lepším případě další otázky a debaty a v horším případě nesouhlasná stanoviska.
Jsem ráda, že debaty o výživném, rodinných vztazích a cestách k jejich zlepšení byly v loňském roce zahájeny a odborná i laická veřejnost v nich
pokračuje dodnes. Vítám spolu s nimi naději, že v dohledné době neskončí a že se nám podaří najít cesty, nástroje a řešení problémů tak, aby na jejich
nedostatky nemusely doplácet nezletilé děti. Neboť kvůli potomkům jsme koneckonců na tomto světě.

       JUDr. Daniela Kovářová, advokátka