Mediace v navrhované právní úpravě                                        (Zdravotnictví a právo č. 5/2011 - 23.4.2011)

Mediace v navrhované právní úpravě

V posledním čísle časopisu jsme přinesli souhrnnou základní informaci o mediaci, o níž se u nás začíná hovořit stále častěji. Vzhledem k zájmu,
který toto téma u čtenářů vyvolalo, uveřejňujeme nyní informaci o právní úpravě mediace, kterou zpracovalo Ministerstvo spravedlnosti a dne 7.
dubna 2011 poslalo Legislativní radě vlády k vyjádření.

Popudem k navrhované právní úpravě se staly dvě skutečnosti: předně jím bylo rostoucí volání po právní úpravě mediace, které se ozývalo zejména
úst odborníků na rodinně právní problematiku, i těch, kteří čerpali zkušenosti ze zahraničí, kde našla mediace svou živnou půdu již na konci
minulého století. Pravdou je, že o právní úpravě mediace se v posledních deseti letech velmi intenzivně hovořilo a že praxe konkrétní právní úpravu
předešla. Bez ohledu na chybějící legislativu se mediace v České republice vyučuje, praktikuje, zkouší a pomalu se stává legální alternativní
metodou řešení soudních sporů.

Druhým popudem byla evropská směrnice  ze dne 21.5.2008, kterou byly státy Evropské unie zavázány k tomu, aby do 21.5.2011 upravily své
vnitrostátní předpisy tak, aby podporovaly a umožnily mediaci v přeshraničních sporech v oblastech občanského a obchodního práva.

Po opakovaných neúspěších, v nichž Ministerstvo spravedlnosti v průběhu let 2009 a 2010 předložilo Legislativní radě vlády návrhy, jsou v době, kdy
píšu tento článek, ve stadiu projednávání v komisích Legislativní rady vlády následující dokumenty: Návrh zákona o mediaci v netrestních
věcech a o změně některých zákonů a novela občanského soudního řádu, obojí doprovázeno podrobnou důvodovou zprávou. Podívejme
se nyní na předložené materiály podrobněji.

1.Návrh zákona o mediaci v netrestních věcech

Jak praví důvodová zpráva, hlavním důvodem navrhované právní úpravy je snaha umožnit všem osobám alternativní řešení jejich sporů metodou
rychlého a kultivovaného mimosoudního prostředku. Mezi další důvody patří snížení stále rostoucího počtu soudních sporů, rozšíření variant řešení
sporů, zkrácení času, snížení finančních nákladů a odstranění zdlouhavé psychické zátěže stran sporu. V neposlední řadě má předkladatel na zřeteli
zájem dítěte v rodinných věcech, neboť mediace jako institut může výrazně přispět ke zlepšení komunikace rodičů.
Ačkoli důvodová zpráva připouští, že v České republice se již mediace praktikuje a používá jako alternativní metoda, na rozdíl od soudního řízení
mediační proces dosud nestavěl promlčecí lhůty ani dobu nutnou pro zánik práva. Předpokladatel považuje za nutné v návrhu zakotvit vzdělávací
standardy mediátorů zákonem, upravit právní účinky zahájení mediace a možnost alespoň částečně povinného mediačního řízení jako alternativy
soudního procesu a založit tak solidní platformu pro úspěšné působení mediátorů. Konečně doplňujícím důvodem je nutnost transpozice výše
zmíněné směrnice Evropského parlamentu a Rady do českého právního řádu.
Navrhovaná právní úprava mediace je postavena na těchto principech:

   1.Mediaci v širším smyslu i nadále mohou vykonávat libovolné skupiny mediátorů. Zákon ovšem zavádí nový termín zapsaný mediátor, na jehož
činnost dopadá působnost navrhovaných zákonů a který bude evidován ve speciálním seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti.

   2.Zákon se vztahuje na všechny netrestní věci, tedy na věci občanskoprávní, rodinné, pracovní, obchodní a správní. V roce 2010 bylo takových
věci přes 751.000.

   3.Mediace bude zásadně dobrovolná, soud by však měl mít možnost účastníkům řízení nařídit krátké setkání s mediátorem.

   4.Zákon upravuje pouze základní otázky mediačního řízení, zejména jeho zahájení a skončení.

   5.Zahájení mediačního řízení má vliv na běh promlčecí doby a i na běh prekluzivních lhůt, a to i mediace, která probíhá v zahraničí. Vzhledem k
tomu, že mediace může probíhat pouze se souhlasem všech stran sporu, není stavení promlčecí doby jakožto důsledek zahájení mediace na
překážku, neboť dává prostor stranám sporu jejich spor vyřešit smírně. Důvodová zpráva počítá s takovým důsledkem jako s motivačním prvkem,
navíc ke stavení promlčecí doby a lhůt pro zánik práva u mediací s přeshraničním prvkem Českou republiku zavazuje výše zmíněná evropská
směrnice.

   6.Neshodnou-li se strany na osobě mediátora, může jej určit soud, jde-li o nařízení prvního setkání s mediátorem soudem.

   7.Náklady na nařízené setkání s mediátorem budou hradit účastníci.

   8.Podmínkou vykonatelnosti mediační dohody je její schválení soudem ve formě smíru nebo následné uzavření dohody o splnění nároku
vyplývajícího z mediační dohody ve formě notářského či exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

   9.Za soulad mediační dohody s platným právem je odpovědný pouze mediátor, který je současně advokátem.

   10.Kritéria požadovaná pro zapsaného mediátora: způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, dosažené vysokoškolské vzdělání, složení
zkoušky před autorizovanou komisí, resp. další zkoušky pro zaměření na rodinnou mediaci.

   11.Povinnost mlčenlivosti se vztahuje pouze na mediátora. Stranám sporu naopak nesmí být znemožněno domáhat se po případné neúspěšné
mediaci svého práva u soudu, na což v pracovní skupině poukazovali zejména soudci. Vzhledem k tomu, že mediace je v zásadě dobrovolný
proces, je elementární úroveň důvěry mezi stranami předpokladem samotného zahájení mediace. Pokud však budou mít strany potřebu si
povinnost mlčenlivosti upravit (typicky např. v obchodních sporech), nic nebrání tomu, aby si tuto povinnost sjednaly v dohodě o provedení
mediace.

   12.Odpovědnost za škodu způsobenou mediací se bude řídit obecnou úpravou odpovědnosti za škodu. Jelikož v tuto chvíli chybí konkrétní
představa, jaké zvláštní škody může mediátor svou činností způsobit, nepovažuje se za účelné koncipovat zvláštní úpravu. Pojištění profesní
odpovědnosti mediátorů bude dobrovolné.

   13.Dohled nad agendou mediací je návrhem zákona svěřen ministerstvu spravedlnosti, které bude zajišťovat odbornou zkoušku a vedení
seznamu zapsaných mediátorů. Česká advokátní komora bude zajišťovat dohled a odbornou zkoušku pro mediátory, kteří jsou současně advokáty.
Ministerstvo spravedlnosti je také zákonem zmocněno upravit technické a procesní náležitosti mediace vyhláškou.

2.Klady a náklady mediace
Mediační řízení bude zatíženo náklady, které zahrnují zejména odměnu mediátora. Bude proto zapotřebí upravit podmínky pro placení soudních
poplatků tak, aby řešení prostřednictvím mediačního řízení bylo pro strany sporu výhodnější než pokračovat v soudním řízení. Ministerstvo
spravedlnosti již vypracovalo novelu zákona o soudních poplatcích, která zvyšuje soudní poplatky a garantuje účastníkům řízení vrácení 80 %
zaplaceného soudního poplatku v případě uzavření smíru před rozhodnutím soudu ve věci samé. Přínosy mediačního řízení podle předkladatele
převýší náklady mediace, tzn. zejména finanční úsporu ve srovnání se soudním řízením. Nevyčíslitelné hodnoty jsou navíc mimoekonomické přínosy
mediačního řízení (komunikace, neprevence budoucích sporů, časová úspora atd.), a to jak u stran sporu, tak na straně státu.
U mediátorů zákon vyvolá především náklady „přístupu do odvětví“, zejména na získání, udržení a zvyšování potřebné kvalifikace, na vykonání
předepsané zkoušky, zápis do seznamu mediátorů a náklady na případné pojištění profesní odpovědnosti, které ovšem nebude povinné. Přínosem
pro mediátory je především zvýšení možnosti jejich uplatnění a posílení jejich postavení v soudním řízení.
Státu vzniknou náklady na vedení seznamu mediátorů, případné akreditace vzdělávacích zařízení mediátorů, examinátorů nebo zkoušek a dohled
nad mediátory, které jsou v důvodové zprávě odhadovány jednorázově na 3 miliony korun a následné roční provozní a mzdové náklady jsou
vyčísleny na částku 1,3 miliony korun. Část těchto nákladů bude kryta poplatky za připuštění ke zkoušce a správním poplatkem za zápis do seznamu
mediátorů.
Přínosy pro stát budou spíše neekonomické a podle důvodové zprávy se projeví zejména zkrácením projednávání věcí a snížením počtu nově
napadlých soudních sporů. V občanskoprávních věcech, v nichž bude využito mediace, by se délka soudního řízení mohla v průměru zkrátit na
pětinu a v řízeních o nezletilých dětech až na třetinu současné doby projednávání. Tento efekt by zřejmě neměl bezprostřední vliv na počet soudců,
mohl by však s ohledem na meziroční nárůst projednávaných věcí zastavit požadavky na další navyšování počtu soudců a ostatních zaměstnanců
soudů.

3.Zajímavosti ze zvláštní části zákona
Mediací se pro účely tohoto zákona rozumí postup při řešení soukromoprávního sporu za účasti alespoň jednoho mediátora, který
podporuje komunikaci mezi osobami na sporu zúčastněnými tak, aby jim pomohl dosáhnout smírného řešení jejich sporu. Mediátor
neprosazuje konkrétní řešení, nerozhoduje spor mezi stranami; mediace předpokládá, že strany sporu budou schopny řešit vzniklý konflikt vlastními
silami a jsou nejlépe motivovány posoudit jednotlivá řešení, přičemž jim mediátor má „pouze“ usnadňovat komunikaci, a tedy i cestu, jak se ke
smírnému a oboustranně přijatelnému řešení dostat.
Mediátorem je fyzická osoba, která splnila zákonem stanovené předpoklady a byla zapsána do seznamu. Mediátor není úřední osobou, ani
nevykonává veřejnou správu a nemá žádné rozhodovací pravomoci.
Mediací prováděnou podle předloženého návrhu zákona může být řešen kterýkoli soukromoprávní spor, avšak je zřejmé, že předmětem zákona
není mediace prováděná v trestní oblasti, neboť na oblast již řeší zákon o Probační a mediační službě. 
Cílem zákona rovněž není úprava veškeré mediační činnosti v civilních a jiných netrestních věcech. Zákon upravuje pouze mediaci prováděnou
zapsanými mediátory (povinnost užívat toto označení při výkonu jejich činnosti je stanovena zákonem, jakož i zákaz toto označení používat jinými
subjekty), tj. těmi osobami, které jsou po úspěšném složení zkoušky za splnění dalších zákonných podmínek zapsány do seznamu mediátorů. Zákon
však neznemožňuje jiným osobám vykonávat činnost spadající do oblasti mediačních technik. 
Oprávnění vykonávat mediaci zaniká, pokud je mediátorovi pozastaveno oprávnění k výkonu činnosti nebo je vyškrtnut ze seznamu, avšak účinky
trvají, dokud se o tom strany nedozví. Vzhledem k tomu, že každý musí střežit svá práva, jsou účinky zahájené mediace zachovány pouze po dobu
tří měsíců, aby bylo zaručeno, že se vůbec někdy znovu obnoví běh promlčecí doby a prekluzivních lhůt. Mediátor má pod hrozbou sankce povinnost
o těchto skutečnostech strany sporu informovat.

Mediační řízení je v zásadě řízením dobrovolným, před zahájením vlastní mediace však musejí být strany sporu náležitě poučeny o základních
principech mediace, o jejím účelu a možnostech, o postavení stran a mediátora při mediaci a zároveň také o finančních nákladech s mediací
spojených. Výslovně je mediátor povinen strany poučit o tom, že zahájení mediace netvoří překážku k možnosti zahájení soudního řízení o téže
věci, a že za obsah mediační dohody jsou odpovědné pouze strany sporu a nikoli mediátor. V případě, že mediátorem je advokát, odpovídá za
soulad mediační dohody s platným právním řádem. Důvodem této úpravy je zvláštní postavení mediátorů, kteří jsou zároveň advokáty, jejichž
kvalifikační předpoklady je opravňují k tomu, aby byli schopni za soulad mediační dohody s platným právem ručit. Zahájení mediačního řízení
nebrání skutečnost, že o předmětu sporu již probíhá soudní řízení.
V ustanovení § 8 a 9 se stanoví základní povinnosti mediátora při výkonu mediace. Úkolem mediátora je řídit proces jednání mezi stranami sporu,
vytvářet podmínky pro jejich vzájemnou komunikaci a pro nalezení řešení, které zohledňuje zájmy obou stran. Pokud se předmět sporu
bezprostředně týká práv nezletilého dítěte, snaží se nalézt řešení, které zohledňuje i nejlepší zájem dítěte. Mediátor podporuje schopnosti
účastníků urovnat konflikt vlastními silami, jeho úkolem není daný problém posuzovat či hodnotit, ani rozhodovat
o konkrétní podobě jeho řešení. Postavení mediátora musí být proto ve vztahu k oběma stranám sporu vyvážené, mediátor musí mediaci vykonávat
osobně, nezávisle, nestranně
a s náležitou odbornou péčí. Mediátor je také povinen se soustavně vzdělávat a prohlubovat své odborné znalosti. Pro účely stanovení okamžiku,
kdy byl opět obnoven běh promlčecí doby a prekluzivních lhůt, je zcela zásadní určení okamžiku, jímž je mediace ukončena. Z tohoto důvodu má
mediátor povinnost stvrdit mediační dohodu svým podpisem.
Mediátor nebude moci ohledně sporu, ve kterém vede nebo vedl mediaci, poskytovat žádné ze stran sporu právní služby, ačkoli je k jejich
poskytování jinak oprávněn. I v případě, kdy mediátorem bude advokátem, nesmí stranám sporu poskytovat právní poradenství. To mu v pozici
mediátora nepřísluší, ačkoli je pochopitelné, že svého vzdělání využije a stranám naznačí možnosti jejich postupu ve věci. Mediátor - advokát se
bude muset vždy před zahájením mediace rozhodnout, zda chce ve věci působit jako mediátor a vystupovat v této roli, či chce být advokátem jedné
ze stran. Pokud by mediátor současně poskytoval právní služby stranám, které mediuje, byl by jednak důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, a také
by zde existovalo poměrně značné riziko zneužití informací, které by v průběhu mediace získal. Pouhé vyjádření právního názoru v konkrétní
záležitosti se však za právní službu nepovažuje.
Jednou z nezbytných podmínek pro úspěch mediace je její důvěrnost, a to zavedením povinnosti mlčenlivosti mediátora, která je prolomena
pouze v zákonem stanovených případech. Např. dojde-li k soudnímu sporu mezi mediátorem a stranou sporu o odpovědnost za škodu, o zaplacení
odměny mediátorovi či vrácení složené zálohy atd. Povinnost mlčenlivosti se vztahuje rovněž na zaměstnance mediátora, podobně jako na jiné
osoby, které se s mediátorem podílejí na zajištění průběhu mediace (např. administrativní aparát - sekretářka, zapisovatelka, figurant apod.).
Porušení této povinnosti může vést k vyškrtnutí ze seznamu mediátorů a naplňuje rovněž skutkovou podstatu přestupku. Povinnost mlčenlivosti se
vztahuje pouze na mediátora a jeho zaměstnance, nikoliv již na strany sporu, které si mohou vzájemnou mlčenlivost či případné sankce za její
porušení upravit v dohodě o provedení mediace.
Vlastní mediační řízení je zahájeno uzavřením písemné smlouvy o provedení mediace mezi stranami sporu a jedním nebo více mediátory.
Náležitosti smlouvy jsou identifikace stran sporu, osoby, která bude mediaci provádět, vymezení předmětu sporu, určení výše odměny a případně
sjednaná záloha či náhrady hotových výdajů mediátora za provedenou mediaci nebo způsob určení výše těchto nákladů a stanovení doby, na kterou
je dohoda o provedení mediace uzavřena, nebo výslovné prohlášení, že mediace má probíhat po dobu neurčitou. Odměna mediátora je smluvní,
přičemž zejména neziskové organizace již nyní projevují zájem poskytovat mediace svými zaměstnanci podle tohoto zákona bezplatně nebo za
symbolickou odměnu. Z důvodu odstranění možných pochybností se proto v zákoně tato možnost výslovně zmiňuje. Pokud si ve smlouvě o
provedení mediace nesjedná mediátor i právo na náhradu hotových výdajů, nemá na jejich náhradu nárok, neboť se předpokládá, že jsou již
promítnuty ve sjednané odměně. Strany si však s mediátorem nebo jen mezi sebou mohou sjednat i další závazky, např. si mohou mezi sebou pod
sankcí smluvní pokuty sjednat mlčenlivost o skutečnostech, které vyjdou najevo v průběhu mediace.   
Mediátor je povinen v některých případech odmítnout uzavřít smlouvu o provedení mediace. Jde o situaci, kdy by mediace nemohla být
vykonávána nezávisle, nestranně nebo s náležitou odbornou péčí. Posouzení případné podjatosti závisí výhradně na mediátorovi, a má-li o své
podjatosti pochybnosti, měl by uzavření smlouvy odmítnout. Mediátor je povinen ukončit již zahájenou mediaci v případě, že lze pochybovat o jeho
nepodjatosti, nebo pokud se s ním strany nesešly déle než jeden rok. Toto ustanovení má bránit nekonečně dlouhému přerušení běhu promlčecí
doby a prekluzivních lhůt. Ukončit zahájenou mediaci může mediátor, pokud je narušena nezbytná důvěra mezi ním a některou stranou sporu, nebo
pokud některá ze stran sporu nesložila sjednanou zálohu.
Vzhledem k tomu, že okamžik ukončení mediaci má vliv na obnovení běhu promlčecích dob a lhůt pro zánik práva, pokusil se předkladatel poměrně
kazuisticky vymezit přesné okamžiky ukončení mediace, a zároveň je učinit pokud možno ověřitelnými. Cílem mediace je dosažení smírného řešení
sporu cestou písemné dohody, kterou označuje jako mediační dohoda. Mediace je řízením v zásadě dobrovolným, může být proto kdykoli
ukončena z vůle stran, a to buď písemným prohlášením jedné, nebo všech ze stran sporu. Mediace rovněž automaticky skončí pozastavením
oprávnění mediátora vykonávat činnost nebo jeho vyškrtnutím ze seznamu, uplynutím doby, pokud byla sjednána na dobu určitou, a také smrtí,
prohlášením za mrtvého či zánikem jedné ze stran sporu nebo mediátora.
Mediátor nerozhoduje spor mezi stranami. Jeho činnost spočívá především v usnadnění a usměrnění komunikace mezi stranami sporu tak, aby
došlo ke smírnému řešení sporu
a k uzavření dohody o řešení sporu (mediační dohody). Většinou je tedy úspěšným výsledkem mediačního řízení konkrétní dohoda, která řeší
spornou otázku a která je pro zúčastněné strany oboustranně přijatelná a reálně uskutečnitelná. Důvodová zpráva předpokládá, že se v praxi bude
nejčastěji jednat o dohodu o narovnání. Tato dohoda musí být písemná, podepsaná stranami sporu a zapsaný mediátor stvrdí svým podpisem, že
byla uzavřena v rámci mediace.
Mediátor není stranou mediační dohody a nemohou mu z ní vyplývat žádná práva ani povinnosti. Jeho podpis je nezbytný pouze proto, aby bylo
ověřitelné, že dohoda byla uzavřena v rámci mediace, a jejím uzavřením tedy končí účinky zahájení mediace. Ačkoliv to zákon výslovně neuvádí,
mediační dohoda není bez dalšího vykonatelná, není novým druhem exekučního titulu. Lze však docílit vykonatelnosti dohody uzavřené mezi
stranami v průběhu mediace jejím promítnutím do notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, tzn. následné uzavření
dohody o splnění nároku vyplývajícího z mediační dohody ve formě notářského či exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Také je
možno zahrnout dohodu do smíru schváleného soudem. V rámci nesporných řízení lze takovou dohodu například schválit rozsudkem.
Mediátorovi, který je současně advokátem, se ukládá, aby mediační dohodu, která by byla v rozporu s platným právním řádem, nepodepsal a
mediaci ukončil. Vzhledem k tomu, že mediátor, který je současně advokátem, odpovídá za soulad mediační dohody s platným právem, musí zákon
tomuto mediátorovi umožnit, aby mediační dohodu mohl odmítnout podepsat. Stranám sporu ovšem nic nebrání uzavřít stejnou dohodu mimo
mediaci.
Mediátor odpovídá stranám sporu za škodu, kterou způsobil sám nebo která byla způsobena osobami, které užil k plnění svých úkolů. Nevyžaduje
se však povinné pojištění odpovědnosti za škodu, neboť k takovým případům by vzhledem k charakteru mediace mělo docházet jen velmi zřídka.
Mediátor je dle definice v obchodním zákoníku vždy podnikatelem a uvedených deliktů se může dopustit vždy pouze při výkonu mediace, a proto se
v jeho případě jedná o jiné správní delikty, a nikoli o přestupky.
Mediátor má právo na sjednanou odměnu za provedenou mediaci a na náhradu sjednaných hotových výdajů, které účelně vynaložil v rámci
mediace. Odměna mediátora za provádění mediace je zásadně smluvní s výjimkou odměny za první setkání s mediátorem nařízené soudem, jejíž
výše bude stanovena vyhláškou. Výše odměny nebo způsob jejího určení je obligatorní náležitostí dohody o provedení mediace; pokud není v této
dohodě stanoveno jinak, hradí strany sporu odměnu mediátora a náhradu jeho hotových výdajů rovným dílem. Pokud si v dohodě o provedení
mediace nesjedná mediátor i právo na náhradu hotových výdajů, nemá na jejich náhradu nárok, neboť se předpokládá, že jsou již promítnuty ve
sjednané odměně.
Návrh počítá se seznamem mediátorů, který obsahuje zákonem stanovené údaje. Ty do seznamu zapisuje ministerstvo, které seznam také vede.
Vedle údajů povinných bude seznam obsahovat rovněž údaje dobrovolné, které budou sloužit zejména pro snadnější orientaci osob v seznamu a k
usnadnění výběru mediátora. Zaměření na rodinnou mediaci se do seznamu zapíše, pokud mediátor úspěšně složí doplňkovou zkoušku z rodinné
mediace. Toto zaměření je informativní a nemá žádný vliv na práva a povinnosti mediátorů, jinými slovy
i mediátor bez zaměření na rodinnou mediaci bude moci provádět mediaci i v rodinných věcech.

Návrh dále upravuje postavení cizích státních příslušníků včetně těch, kteří získali oprávnění k výkonu podobné činnosti v zahraničí. Takoví mohou v
ČR vystupovat jako hostující mediátoři.

Závěr zákona obsahuje zmocňovací ustanovení pro ministra spravedlnosti k vydání vyhlášky ke stanovení obsahu a náležitosti zkoušky mediátora a
zkoušky z rodinné mediace, včetně způsobu jmenování zkušebních komisařů a způsobu provádění zkoušek. Organizaci zkoušek a dohled nad
činností mediátorů, kteří jsou současně advokáty, bude vykonávat Česká advokátní komora. Ta bude moci umožnit advokátnímu koncipientovi,
aby v rámci advokátní zkoušky složil rovněž zkoušku mediátora. Česká advokátní komora také bude pořádat samostatné mediační zkoušky pro
advokáty, kteří nevykonali mediační zkoušku v rámci zkoušky advokátní, a ponese náklady na přípravu a organizaci zkoušek namísto ministerstva,
čímž dojde ke snížení výdajů ze státního rozpočtu. Česká advokátní komora při výkonu své vzdělávací a výchovné činnosti disponuje kvalifikovaným
odborným i administrativním zázemím, umožňujícím jak realizaci příslušných školení v oblasti mediace, tak organizaci a provádění zkoušek. Česká
advokátní komora zajistí, aby vzdělávání a zkoušky mediátorů, kteří jsou současně advokáty, odpovídaly rozsahu a standardům, které určí
ministerstvo vyhláškou.
Česká advokátní komora bude tak vůči advokátům, kteří jsou mediátory, vykonávat disciplinární pravomoci v rámci profesní organizace za
stejných podmínek a ve stejném rozsahu, v jakém vykonává disciplinární pravomoc vůči advokátům při výkonu advokacie; dojde tím zároveň k
poklesu nákladů na výkon dohledových povinností ministerstva. Zákon dále upravuje odpovědnost za přestupek v oblasti mediace, jehož se může
dopustit fyzická osoba tím, že neoprávněně vystupuje pod označením zapsaný mediátor, porušením povinnosti mlčenlivost nebo neoznámením
zániku oprávnění k mediaci stranám sporu. Sankce za takový přestupek je pokuta, která může být uložena do výše 100.000 Kč. Sankce ve stejné
výši může být uložena za podobný správní delikt právnických osob nebo podnikajících fyzických osob. Správní delikty projednává v prvním stupni
Ministerstvo spravedlnosti.

4.Novela občanského soudního řádu
Návrh obsahuje i novelu občanského soudního řádu, konkrétně ustanovení §§ 99, 100, 110, 111, 114a, 137, 140, 150, 202, 270 a 273. Dosavadní
úprava umožňující soudu ve věcech péče o nezletilé uložit účastníkům účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné
terapii se nahrazuje úpravou, která soudu dovolí nařídit účastníkům řízení první setkání s mediátorem v rozsahu tří hodin a řízení
přerušit nejvýše na dobu tří měsíců.
Mediaci samotnou nelze nařídit, neboť ta je vždy dobrovolná, takže zda se na ní účastníci s mediátorem dohodnou na uzavření smlouvy o
provedení mediace či nikoli je již na jejich vůli. Na prvním setkání s mediátorem by mediátor měl účastníky obeznámit s možnostmi mediace a
kladně na ně působit z hlediska podrobení se mediaci. Účastníci i soudy mohou v tomto případě vybírat pouze z mediátorů, kteří jsou advokáty.
Důvodem je zájem státu na tom, aby případná mediační dohoda byla v souladu s platným právním řádem. Výjimkou jsou pouze rodinné věci, v
nichž si lze zvolit jakéhokoli mediátora. Podle předkladatele totiž v těchto případech více než na právnickém vzdělání záleží na psychologicko-
mediačních schopnostech a empatii jednotlivých mediátorů.
Stávající úprava občanského soudního řádu je nevyhovující zejména z hlediska nejasnosti pojmů mimosoudní smírčí či mediační jednání a rodinná
terapie. Cílem navrhované úpravy je poskytnout soudům účinný nástroj, který jim umožní efektivně využít nového institutu zapsané mediace ke
zkrácení soudního řízení a k vyřešení sporu ke spokojenosti obou stran. Pokud soudce dospěje k závěru, že mediace je v dané věci účelná a
vhodná, bude mít možnost poslat účastníky řízení za zapsaným mediátorem, kterého si účastníci budou moci sami vybrat. Pokud se účastníci na
osobě mediátora neshodnou, vybere mediátora soud. Proti usnesení nebude přípustno odvolání.
Rozsah tří hodin byl zvolen po konzultacích s odborníky na mediace. Ti se shodují v tom, že tři hodiny jsou minimální doba, ve které je možné
provést mediaci a uzavřít mediační dohodu. Po uplynutí tří hodin, po které mediátorovi náleží odměna, jejíž výše bude stanovena vyhláškou, bude
na rozhodnutí stran, zda budou v mediaci pokračovat za smluvních podmínek, nebo zda si přejí mediaci ukončit a pokračovat v soudním řízení.  Po
uplynutí tří měsíců bude soud v řízení pokračovat, pokud nebylo řízení přerušeno se souhlasem všech účastníků.
Návrh nově dává soudu možnost pokračovat v řízení i bez návrhu, pokud to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, avšak pouze po dobu jednoho roku
od přerušení, neboť po této době bude řízení soudem zastaveno.
Odměna mediátora za nařízené setkání s mediátorem bude součástí nákladů řízení, přičemž soudu se dává možnost nepřiznat náklady řízení
účastníkovi, který se odmítl rozhodnutí soudu o setkání s mediátorem podrobit. Účastníci řízení, včetně těch, kteří si budou „jisti“ svým úspěchem ve
věci, tak budou touto sankcí motivováni k účasti na mediaci. Za účastníky osvobozené od soudních poplatků bude odměnu mediátora hradit stát.

5.Další změny
Návrh dále obsahuje novelu živnostenského zákona a zákona o správních poplatcích. Správní poplatek za žádost o zápis do seznamu mediátorů se
navrhuje ve výši 5.000,- Kč a účinnost zákona se předpokládá k 1.1.2012.

6.Závěr
V okamžiku, kdy byl článek dokončován, nemá redakce oficiální informaci o tom, jak s návrhem budoucí právní úpravy naložila Legislativní rada
vlády či samotná vláda. Již dnes však lze s vysokou mírou jistoty předpokládat, že Česká republika nedodržela termín stanovený Směrnici
Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech mediace v občanskoprávních a obchodních věcech a do 21. května 2011 nestihla neupravit
své vnitrostátní předpisy tak, aby umožnily mediaci v přeshraničních věcech.

V každém případě budeme problematiku i nadále sledovat a čtenáře časopisu zdravotnictví a právo o změnách informovat.


23.4.2011                                                                                                                            Daniela Kovářová


                                                                        
Jde o Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech, která byla
přijata dne 21.5.2008 a najdete ji v Úředním věstníku L 136, 24/05/2008 S. 0003 - 0008 a na http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?
uri=CELEX:32008L0052:CS:HTML
Zákon č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poplatek za připuštění ke zkoušce bude činit podle návrhu zákona 5.000 Kč a poplatek za zkoušku z rodinné mediace dalších 5.000 Kč.
Zákon č. 257/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Předpokládaná výše odměny má činit 500 Kč za hodinu.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v platném znění.
  Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění.